Tradiční evropská medicína pro každý den

Jak zakomponovat TEM do každodenního života, jít prevenci naproti a dosáhnout rovnováhy? Naučte se využívat Tradiční evropskou medicínu naplno!

Pojďme si přiznat, že fyzická kondice průměrného mladého antického nebo středověkého jedince byla neporovnatelně lepší, než jakou se můžeme pochlubit my. Ano, i se všemi fitky, aplikacemi a osobními trenéry. Možná namítnete, že jsme dnes schopni dosahovat nejrůznějších rychlostních a silových rekordů. To je pravda. Pokud sportovec celý život nedělá nic jiného, než že trénuje. Otázkou je, nakolik je tento přístup prospěšný fyzickému zdraví. Snahou našich antických (ale i středověkých) předků bylo uchovat si stabilní fyzický fond pro přežití v každodenním životě. Ať se nacházel na poli, ve válce nebo ve kontaminovaném městě. To se týká i žen. Když se kolem sebe rozhlédneme, těžko zaznamenáme matky, které porodily sedm a více dětí a přežily to ve zdraví.

To, co odpovídá dnešním pravidlům medicíny založené na důkazech, je považováno za “pravdivější”. Průlomy, se kterými vědci denně přicházejí, jsou doslova revoluční. Zkuste to ale vysvětlit devadesátiletému člověku, který za svůj život zažil několik různých limitů pro měření hladiny cholesterolu nebo krevního cukru. Tolik protichůdných informací o škodlivosti mléka nebo aspirinu za posledních dvacet let. Přemíra vědeckých informací už v určitém momentu nepůsobí důvěryhodně. Proti bolesti hlavy si nakonec stejně pomůžeme studeným obkladem, čerstvým vzduchem a kopretinou řimbabou. Jediným spolehlivým ukazatelem pravdy je tedy naše tělo a jeho potřeby. A proč? Protože tělo je vždy v přítomnosti. Symptomy vnímáme tady a teď. Pouhá myšlenka, kterou vyšleme do lékárny pro prášek, nás bolesti hlavy nezbaví.

Znalosti našich předků byly často neprávem zatlačeny do pozadí a my jsme k nim bohužel na krátkou dobu ztratili přístup. My, dědicové Aristotela nebo Galéna, jsme zapomněli o své dědictví pečovat. Dnes se tímto směrem obrací nejen vědci nebo lékaři, ale i špičkoví kuchaři, kteří pochopili, kudy vede cesta k osvědčenému umění žít zdravý život.

TEM před nás klade úkol “udržet se ve zdraví, ne si léčit nemoci”, jak pravila svého času přísná sv. Hildegarda. Do hry zde vstupuje také životní filozofie, která je ústředním prvkem prevence. Pokud jsem na správné cestě, nic mě nemůže rychle vyvést z rovnováhy. Ta je totiž klíčovou hodnotou TEM.

Tradiční léčitelské znalosti jsou dnes dostupné v podstatě komukoli, kdo o ně projeví zájem. TEM používá levné a regionálně dostupné prostředky. Učí jednoduché metody, které posilují samostatnou péči o zdraví a usnadňují domácí péči. Podporují vlastní odpovědnost za své zdraví.

Nejnovější studie ukazují pozitivní účinky takové praxe nejen na udržení kondice člověka, ale také na vztah se sebou i s okolní přírodou. Dokonce i nesmyslné odčerpávání finančních zdrojů z ekonomiky společnosti je významným tématem TEM (nikoli však příliš populárním mezi farmaceutickými firmami).

Už jste někdy slyšeli od lékaře větu: „Vaše teplota s tím problémem ale nemá nic společného!“ nebo “Že vás pálí oči? To s vaší nemocí vůbec nesouvisí, zajděte si někdy k očnímu.”…. Opravdu…?

TEM nevidí nemoc jako sled lineárních příčin a následků. Pozoruje její působení a význam v rámci celého organismu. Z tohoto pohledu neexistuje nemoc, která postihuje jen jediný orgán. A to dokonce ani tehdy, pokud jsou symptomy lokalizovány. Vždyť šikovný fyzioterapeut, ke kterému přicházíte s bolestí palce, se na něj ani nepodívá, zamyslí se a sáhne vám nejdřív mezi lopatky.

Předávání tradičních metod se v posledních desetiletích velmi změnilo. To, co se dříve předávalo ústně v rodinách nebo z učitele na žáka přímou výměnou, se nyní dále profesionalizuje v nejrůznějších kurzech. Pro samé novinky jsme zapomněli na staré dobré babské recepty.

Naučit se používat pár běžných bylin a koření, pracovat s obklady a zábaly, zvolit pro sebe ten nejvhodnější druh pohybu a nastolit v denním životě řád, je pro současného člověka téměř nadlidský úkol. V záplavě informací postupně ztrácíme důvěru ve své schopnosti a přirozený rytmus dne. Ve skutečnosti je péče o sebe a o své blízké jednodušší, než si myslíme. Základem je starý dobrý selský rozum. Ten nám kupodivu nebyl nadělen až pro chvíle, kdy je nám ouvej (kde mám prášek?). Naopak je k dennímu použití. Udržujeme kontakt se svým tělem hlavně tehdy, když se cítí být zdravé. Jen tehdy víme, co je v případě nemoci náš cílový stav.