Živly a temperamenty v Tradiční evropské medicíně

22. 09. 2023

Základním východiskem Tradiční evropské medicíny byla až do objevu buňky v 19. stol. starověká humorální nauka. Zkoumala čtyři tělesné tekutiny, které kolují v lidském těle a navzájem se ovlivňují. Tyto tekutiny nelze brát doslova ve fyzickém nebo biochemickém slova smyslu. To věděli již antičtí lékaři a filozofové. Jedná se spíše o systém symbolů, které byly přístupné všem bez rozdílu postavení či vzdělání.

U zrodu této teorie stál filozof Empedoklés (5. stol. př. Kr.), který vynesl na světlo teorii o čtyřech živlech. Živel (element) je něco základního, neměřitelného a svévolného. Čeština má krásný výraz živelný. Vše kromě živlů a Bohů je pomíjivé.

Mimochodem, Empedoklés věděl i bez přístrojů a chemických analýz, že se kosti skládají z vody. Moderní věda k tomuto poznatku přispěla procentuálním vyčíslením, a to na úrovni přibližně 25 %.

Tato teorie byla natolik nosná, že ji začali rozvíjet i další učenci. Jedním z nejdůležitějších byl praotec Tradiční evropské medicíny, Hippokrates z Kosu. K nauce o čtyřech živlech přidal vlastní pohled, a to teorii o čtyřech tělesných tekutinách. V ní viděl příčinu bytí a vzniku nemocí. Na základě své lásky k přírodě rozšířil svůj pohled ještě o roční období a životní fáze, které bral při své diagnostice pokaždé v potaz.

Složení krve podle TEM

Lidská krev se skládá z několika vrstev.

Napěněná horní vrstva byla považována za projev žluči (cholera, projev ohnivého živlu)
Krevní sediment představoval prvek černé žluči (melancholera, projev zemského živlu)
Barvivo a krevní buňky tvoří krev jako takovou (sanguis, projev vzdušného živlu)
Voda jako transportní médium je projevem flegmatu (phlegma neboli hlen/sliz jako projev vodního živlu)

K uvádění tělesných tekutin do rovnováhy používal Hippokrates tyto metody:

pouštění žilou
baňkování
vyvolání dávení nebo projímání
podpora vylučování moči
pocení

Aristoteles nejvlivnější osobností TEM

Na scénu teoretické medicíny však posléze vstupuje Aristoteles. Jeho teorie mikrokosmu (vnitřní procesy a zákonitosti) a makrokosmu (vnější vlivy, roční období) lidského těla se táhne jako červená nit světem Tradiční evropské medicíny až dodnes.

Aristoteles obohatil Empedoklův výklad o čtyři zásadní kvality:

sucho
vlhko
chlad
teplo

Učenec přidal ke čtyřem živlům éter (nebe). Nemá žádné vlastnosti, právě naopak. Je neproměnlivý a věčný. Z této doby pochází pojem kvintesence (éter), se kterým se hojně setkáváme i později, a to v alchymii nebo u Paracelsa.

Nemoci se na základě výše uvedených kvalit léčily metodou „contraria contrariis curantur“ – protikladné se léčí protikladným. Nevýhodou je riziko potlačení symptomů, které mohou ukazovat na závažnější stav. Výhodou tohoto způsobu léčby je to, že každý člověk dokáže pouhým pozorováním kompenzovat nepříznivý stav. Zahřát se při pocitu zimy, vysušit ránu při pocitu mokvání apod. Jedná se o rychlou první pomoc v jakékoliv situaci.

Na Hippokrata a Aristotela plynule navázal lékař Galén z Pergamonu (1. stol. n.l.), který zavedl pojem temperament. Doplnil systém o další souvislosti mezi tělesnými tekutinami: o barvy, chuti a přírodní prvky. Vytvořil pro Evropany srozumitelné čtvercové schéma. Čtverec jako symbol řádu posléze převzalo i křesťanství.

* hlen, sliz
Krev je červená a sladká, žluč žlutá a hořká, flegma bílé a slané, černá žluč černá a ostrá/kyselá.

Středověká evropská medicína se dále rozvíjela na pozadí humorální teorie a nauky o temperamentech. Objevují se nové poznatky z perského, arabského i indického lékařství. Zatímco antika nahlížela symptomy nemoci skrze dominanci jedné tělesné šťávy, středověk temperamenty posuzoval z pohledu konání zdravého člověka. Existoval tedy jakýsi etalon zdraví, který měl nejvíce společného se sangvinickým temperamentem. Dále se zkoumaly astrologické souvislosti, biblické paralely a alchymistické postupy při výrobě léků.

Žena na středověké scéně

Představitelkou středověkého lékařství byla německá mystička sv. Hildegarda z Bingenu (12. století).

Podle Hildegardy v člověku působí čtyři stavební kameny makrokosmu - čtyři živly - takto:

Oheň se odráží v tělesném teple a má aktivační účinek.

Vzduch odpovídá dýchání a zásobuje buňky kyslíkem.

Voda se nachází v krvi a lymfě a zásobuje buňky a orgány živinami.

Země jako stavební materiál je reprezentována kostmi a svaly.

Základy moderní Tradiční evropské medicíny

Odklon od humorální medicíny se datuje zhruba do pol. 16. stol., kdy patolog, Giovanni Battista Morgagni, diferencoval tkáně a propojil je s různými nemocemi. Tím byla definována tzv. solidní (pevná) medicína.

Změna paradigmatu byla dokonána v 19. stol. osobností Rudolfa Virchowa, který je považován za zakladatele buněčné patologie.

Mnozí zastánci moderní naturopatie dodnes vycházejí při svých diagnózách částečně z poměrů tělních tekutin. Zabývají se však ve větší míře vlivem toxinů na lidský organismus.

Jakým způsobem můžeme ovlivnit naši unikátní mozaiku živlů

Obecně platí, že jeden až dva živly jsou v našem těle dominantní. U zdravého člověka tvoří převaha jednoho živlu max. 40 až 45% celého spektra, Třetí živel je zastoupen ve formě, která je ještě detekovatelná. Čtvrtý živel bývá potlačen, nelze jej téměř vůbec vypozorovat. Právě sem cílí Tradiční evropská medicína.

Jakmile poznáte svůj převládající živel, máte napůl vyhráno. Další krok představuje orientace v kontextu, tj. fáze života, denní doba, roční období apod.

Pozorování vlastního těla a živlových projevů je velká zábava a prohlubuje naši vnitřní komunikaci. Tak rozeznáte ohnivou rýmu od rýmy zemské, chladný hlen v žaludku nebo přecitlivělé sliznice.

S láskou k vašemu zdraví 🌿

Pavla

PS: test živlu si můžete udělat zde