Tradiční evropská medicína (TEM) | tem·peratio

„Tradice není uctívání popela, ale zachování ohně.“
Gustav Mahler

Víte, co mě uchvátilo na Tradiční evropské medicíně? Všechno! Její jednoduchost. Srozumitelnost. To, že hodně věcí už znám a vzpomenu si na ně, když jde do tuhého. Sami určitě znáte ten pocit uspokojení, když víte, co dělat. Je to takové tiché dědictví v pozadí. 

Každý chce mít své opěrné body ve chvíli, kdy se všechno hroutí. Když zůstaneme sami jen se svým tělem a jeho nepohodou, můžeme sice zavolat: “Maminkoooo!!!”, ale všeho bohužel jen dočasu. Jednou musíme vzít moc nad sebou do vlastních rukou.

S Tradiční evropskou medicínou jsem se poprvé setkala v Rakousku a ve Švýcarsku, kde se kromě zkratky TEM používá také TEN nebo TEH.  V Německu  je to naopak  TEN nebo TAM. Otevřel se přede mnou širý svět.  Objevila jsem staronový medicínský systém, který se hrdě hlásí ke svým kořenům přírodního léčení. Nesnaží se konkurovat lékařské vědě. A necítí se být méněcenný ve srovnání s všemocnou vědou. Právě naopak. Nabízí jí pomocnou ruku v podobě jemných terapeutických metod  například u pacientů s chronickými nemocemi. Spíše než k přírodním vědám má blíže ke kulturní antropologii.

Filozof Friedrich Nietzsche definoval zdraví jako “míru nemoci, která nám dovoluje zůstat člověkem.”

Podle německých statistik opouští tzv. školskou medicínu nejvíce lidí ve chvíli, kdy jim nedokáže pomoci při: 

  • Bolesti hlavy /migrény
  • Bolesti zad
  • Problémy s trávením
  • Nemoci kůže
  • Odvykání kouření
  • Psychická onemocnění
  • Závažné choroby (rakovina apod.)

Graf

Zatímco západní školská medicína, která mimochodem stojí na základech Tradiční evropské medicíny, vychází z dat založených na důkazech. TEM naopak hledá zdroje svého poznání ve zkušenosti. Jinak řečeno: erudici mnoha generací jsme vyměnili za důvěru v diplom jediného člověka.

Zásadní rozdíl je ještě v jedné věci. Školská medicína se soustředí na diagnózy (a stále nachází nové a nové - kdy se to zastaví…) a léčení nemocí. TEM se naopak zaměřuje na zkušenost a aktivní péči o zdraví. 

 

Když jsem se ve světě TEM trochu zorientovala a pochopila jsem, o jaké historické zdroje se opírá, dostavilo se velké uvolnění. O všech osobnostech a teoriích už jsem někdy něco slyšela! O Paracelsovi jsem dokonce četla román, když mi bylo šestnáct. To byl můj hrdina - obtloustlý, vulgární, hrbatý vyvrhel, pro kterého si nechávali posílat králové, když bylo nejhůř. Paracelsus

No dobrá, co tam máme dál. Raný středověk, tajemné kláštery, jedy, čarodějnice. Tak to mě bude taky bavit. Copak o tom dnes ještě víme? Ukázalo se, že dost. Klášterní znalosti byly detailně zaznamenány. Po neuvěřitelných peripetiích, kdy se spisy stěhovaly po celém světě, se vrátily zpět, kam patří, a my nad nimi dnes jen žasneme. Zažíváme v nich jinou realitu, a přesto důvěrně známou, zvlášť když se mluví o bylinách, které nám rostou přímo před nosem. Ucelený kosmologický koncept můžeme najít např. u středověké mystičky sv. Hildegardy z Bingenu.

Při ještě hlubším ponoru do historie mě čekalo další milé překvapení: teorie čtyř temperamentů. Střední škola, základy psychologie, to přece znám… Ale pozor… Na vysoké škole u státnic z psychologie už ani zmínka? Nevadí, přesto mám na co navazovat. Prostě se jen pustím do trochu větších detailů. A vyplatilo se. Empedoklés, Hippokrates, Aristoteles a Galénos, učenci, kteří popsali člověka pomocí čtyř živlů, které jsou každému jasné jako noc a den. Jsou proměnlivé - oheň svíčky není lesní požár, rampouch není povodeň. A proto se s nimi dá pracovat. Čtyři živly, které znázorňují čtyři tělesné tekutiny, znamenaly základ systematického popisu života jako takového.Více v blogu Živly a temperamenty v Tradiční evropské medicíně.

Pokud nevíte, který živel ve vás převládá, otestujte se.

Pojďme ale ještě před antiku

Asi nejstarším dokladem o schopnostech léčit sama sebe je ve střední Evropě mumie Ötziho (3400-3100 př.n.l.), která byla nalezena v Alpách. Kromě 57 tetování, která odpovídají reflexním bodům, jež běžně používají dnešní terapeuté, měl Ötzi u sebe dvě houby: březovník (antibakteriální účinky) a troudnatec (k rozdělávání ohně pomocí pyritu a křemene). V žaludku měl potravu, která byla pravděpodobně tepelně upravená. Konkrétně to bylo maso z kozorožce, srnčího, chléb z pšeničné jednozrnky a bylinky (kapradina hasivka orličí - pro člověka ve vyšších dávkách toxická). Zajímavé ale je, že v Ötziho žaludku byl nalezen také pyl. Náš předek byl silný a zdravý. Příčinou úmrtí byl šíp v zádech. Zdroj

Tradiční evropská medicína není učení nových poznatků v pravém smyslu. To, co jsme se nestihli dozvědět od babiček a prababiček, zůstalo přesto zachováno. Studené zábaly nebo bylinková směs proti kašli, to je přece součást každé domácí apatyky.   

Naši předkové o své zdraví pečovat uměli a museli, byla to pro ně otázka přežití. Nedisponovali žádnými převratnými technologiemi (i když i to je s otazníkem). Co však měli, byla víra v božstva, později v Boha. Život byl protkaný mnoha pravidelnými rituály, které mu dodávaly rytmus a oporu. 

Až jednou pomine současná fascinace technologiemi, exotickými houbami a liánami, až se ocitneme přede dveřmi zamčené lékárny a doktor si zrovna vzal volno na dobu neurčitou, pak se každá znalost péče o sebe sama zúročí. 

Nezapomínejme, že Tradiční evropská medicína ústy sv. Hildegardy z Bingenu radí:

“Člověk je na světě proto, aby se staral o své zdraví. Nikoli aby si léčil nemoci.”

S láskou k vašemu zdraví