TEM vs. TČM vs. Ájurvéda | tem·peratio
Asi každý z nás už někdy v životě slyšel pojem Tradiční čínská medicína (TČM) nebo ájurvéda. V Evropě i v ČR jsou oba koncepty velmi rozšířené. Ať už se jedná o praktiky zabývající se např. akupunkturou
nebo třeba kuchaře specializované na ájurvédské recepty.
Rozdíly mezi TEM a TČM spočívají v celostním pohledu na člověka. Vyjádřením této filozofie je systém pěti elementů v Číně, čtyř živlů v Evropě a tří dóš v Indii.
Abychom pochopili, v čem je Tradiční evropská medicína jiná, krátce si představíme hlavní pilíře TČM a ajurvédy.
Historické pozadí Tradiční čínské medicíny
Tradiční čínská medicína (TČM) je lékařská věda Číny a východní Asie, Vietnamu, Kambodže a Japonska. Vznikla před více než 2000 lety a je založena na principu jin a jang. Učení TČM přežilo v nejrůznějších metodách a školách až do 20. století. Vlivy konfucianismu, buddhismu, ale především taoismu, byly těžkým oříškem pro moderní historii Číny. Mao Ce-tung z velmi pragmatických důvodů nařídil, aby se staré postupy tzv. „bosých lékařů“ staly součástí srozumitelného medicínského systému.
Na rozdíl od Evropy byly empirické poznatky, dostupné původně v laických kruzích, převzaty a podrobeny zkoumání. Tak se podařilo systém TČM uznat v oficiálních kruzích a udržet ho v povědomí lidí.
Příběh ájurvédy starý téměř 5.000 let
Příběh ájurvédy je v mnohém podobný. Její zrod se datuje do období před 5000 lety. Bývá nazývána „matkou všech léčebných systémů“. Pojem ájurvéda pochází ze sanskrtu a skládá se ze slov véda = vědění, a ájus = život. Ájurvéda tedy znamená něco jako „věda o životě“.
Po tisíciletí se předávala ústní formou z mistrů na žáky. Její praktikování pomocí prověřených metod podléhalo jen minimálním změnám. Na Srí Lance, v Indii a dalších asijských zemích je dnešní ájurvéda právně rovnocenná konvenční medicíně. V Indii se ájurvédská medicína studuje více než pět let.
Rozdílný vývoj medicíny v Evropě
V Evropě se vývoj ubíral jinou cestou. Pod vlajkou pokroku se na původní antické (filozofické) přístupy nabalovala mnohá učení, která byla písemně zaznamenána. Máme tedy cenné zdroje doslova pod nosem. Jejich původ a kvalita jsou však často sporné. Nekonečným opisováním kopií se obsah některých spisů natolik změnil, že si jejich původním zněním nemůžeme být jistí. Také po nepokojích v Evropě, které byly spojené s rabováním a vypalováním klášterů a knihoven, zbyla často jen torza původních pokladů.
S příchodem vědecké medicíny se evropský lékařský pohled nekompromisně přiklonil k prokazování materiálních změn v těle. Tak byly definovány nemoci a dnešní medicína založená na důkazech. Původní antické učení o tělesných tekutinách bylo odmítnuto jako vědecký přežitek a upadlo v zapomnění.
Základy jednotlivých konceptů lze velmi zjednodušeně definovat takto:
*Jin a jang doslova označují stinnou a slunečnou stranu kopce a rozšiřují dva protiklady všech jevů. Základem je tedy zákon jednoty a protikladů. Studený-horký, pomalý-rychlý, nehybný-pohyblivý nebo těžký-lehký. I TEM má své protipóly jin a jang. Používá pro ně pojmy: expanze a kontrakce, slast a ne-slast nebo ženská a mužská polarita. (Dr. Wilhelm Reich)
Také pojetí živlů se v jednotlivých tradičních medicínách liší:
Pokud si ještě nejste jistí, který živel vládne vašemu temperamentu podle TEM, otestujte se.
Pět elementů je spolu s teorií jin a jang základním stavebním kamenem Tradiční čínské medicíny. Ukazuje výsledek dynamické kvality veškerého dění v přírodě. Představuje 5 pohybů a 5 fází sezónních přírodních cyklů. Možné jsou vždy jen 2 stavy v čase: stav nadbytku či nedostatku. Pokud však nerovnováha překračuje fyziologickou mez či trvá dlouho, pak tento stav vede k nemoci.
Ájurvéda učí, že svět se skládá z pěti prvků nebo „fází změn“. Éter odpovídá dutinám v našem těle, jako je ústní dutina, hrdlo, břišní dutina a cévy. Vítr znamená pohyb. Bez pohybu není život. Oheň je krb v nás, energetické centrum, metabolická továrna. Voda je v těle správkyní tekutin. Země se vztahuje na všechny pevné struktury v nás.
Ájurvéda rozděluje tělo na tři životní síly nebo životní šťávy, tzv. dóši – váta, pitta a kapha. Jejich vyvážený poměr zajišťuje rovnováhu organismu.
Jak je vidět, pracuje Tradiční evropská medicína jen se čtyřmi živly. Evropa je totiž nastavená na sudé počty, ideálně na čtverec. Prožíváme čtyři roční období, čtyři fáze života, čtyři fáze dne atd. Právě tato srozumitelnost Tradiční evropské medicíny ukazuje na velký potenciál v každodenním životě. Už jen samotný fakt, že TEM dokonale pasuje do našich zeměpisných šířek, respektuje zdejší klimatické podmínky a stojí na našich zemědělských produktech, je i v 21. století skvělým opěrným bodem..
Čtvercový rámec TEM:
Zajímavé je, že jednotlivé stavební kameny přírodní medicíny jsou si velmi podobné, ať se jedná o TČM, TEM, ájurvédu, perskou medicínu, tibetskou medicínu, šamanismus nebo mongolskou medicínu. Důvodem může být skutečnost, že mezi kulturami probíhala čilá výměna informací už za hlubokého dávnověku.
Evropané přinesli na Východ i na Západ své medicínské spisy a po Hedvábné stezce si přivezli zpět léčivé koření a objevné terapie. Na druhé straně – příroda je prostě všude. A má svou paměť, kterou s ní lidé sdílí.
Na nejvyšší kosmologické úrovni najdeme shodu: Mikrokosmos představuje makrokosmos. Člověk musí žít v harmonii s hvězdami, se svou stravou, s nebem, zemí, ohněm, vodou a vzduchem. Tak pravili nejen šamani, čínští mistři a ájurvédští mudrci, ale i náš starý dobrý Aristoteles.
S láskou k vašemu zdraví
